Historický vliv podvojného účetnictví na moderní kapitalismus

Následující text je úryvek z knížky Hejno bez ptáků, pojednává o příběhu, ve kterém se popisuje jaký vliv přinesl pohled podvojného účetnictví na vznik kapitalismu.

Tady v Darjeelingu se lidé večer scházejí v jednom domě, vaří spolu, vyšívají, kreslí mandaly pro turisty a do toho si vyprávějí příběhy. Je to ještě větší idylka, než jak to zní. Rád je poslouchám, když vyprávějí o bozích a zvířatech, o Milarepovi, Buddhovi a králi Ašókovi, kolikrát ten samý příběh dokola. Jednou se mě zeptali, jestli bych jim taky nechtěl vyprávět. Styděl jsem se, vždyť žádné příběhy neznám. Jsem matematik, bránil jsem se. Oni ale, ať jim prý řeknu příběh o matematice. A tak jsem celý rudý začal o Leonardovi z Pisy, synovi italského celníka Bonaccia, jednom z mých nemnoha hrdinů. Nejvíc se proslavil tím, že dal Evropě jednu pozoruhodně užitečnou matematickou posloupnost, která dnes nese jeho jméno. Vyrůstal v kupecké rodině v alžírské obchodní stanici, což ve dvanáctém století muselo být vcelkuvýjimečným zážitkem: patřil tak k těm, v jejichž mysli se střetávaly dvě velké civilizace. Padesát let před Markem Polem, tři staletí před Kolumbem. Tehdy to byl arabský svět, kdo se považoval za dědice starověkého Řecka. Během prvního tisíciletí, kdy křesťanské dogma znásilňovalo zbytky Římského impéria, pálili kněží a jejich užiteční idioti veškeré knihy, co jim přišly pod ruku, protože každá buď odporovala Knize knih, a tudíž představovala herezi, anebo s Knihou souhlasila, a tím pádem jí nebylo zapotřebí. Když během oné nejhorší memocidy v dějinách křesťané zničili i velkou Alexandrijskou knihovnu a svedli to na Araby, helénské vědění zůstalo světu zachováno právě díky těm arabským kupcům, kteří pašovali rukopisy a knihy do benevolentnějších království Středního východu. S tímto arabským světem, jenž přechovával prastaré dědictví věd, se v dětství setkal mladý Leonardo. Spolu s otcem obchodovali jak s Italy, tak s Araby. S Italy používali počítadlo a římské číslovky, s Araby jejich indickou metodu s úplně jinými číslovkami, elegantním decimálním zápisem a uchvacujícími al-khwarismy al-jabru, čili algoritmy algebry. Coby kupec se naučil i dva dramaticky odlišné způsoby, jak zapisovat obchody. Začal studovat u nejlepších arabských matematiků té doby. Ve dvaatřiceti letech sepsal své poznatky do Liber Abaci (Knihy počtů), jedinečné encyklopedie matematiky třináctého století. Podepsal ji jako Filius Bonacci, tedy, krátce, Fibonacci. Na šesti stech stranách rukopisu mimo jiné vysvětlil i onu prazvláštní číselnou řadu, Fibonacciho posloupnost, za niž se mu dostalo tolik uznání. Kupodivu ho nikdo neoslavuje za to, že zavedl do Evropy indo-arabské číslovky. Skutečný zločin ale je, že Fibonacciho nikdo neocení za jeho nejvelkolepější odkaz: západní kapitalismus. Liber Abaci za Fibonacciho časů nebyla příliš známá. V zápalu a naivitě mládí do ní Fibonacci sepsal sumu všech svých matematických postřehů, čímž pádem ji sotvakdo četl. Byla moc tlustá a učená, než aby si získala popularitu. O nějakých dvacet let později ale napsal další knihu, nebo spíš knížečku, krátkého a jednoduchého průvodce pro obchodníky, která vysvětluje arabské obchodní záznamy. Nejjednoduššími slovy znovu objasnil použití arabských číslovek, jakož i podivný zvyk zaznamenávat každou transakci ne jednou, ale dvakrát. Příručka se okamžitě stala hitem. Snadno se četla, chápala a opisovala. A ukázalo se, že je neuvěřitelně užitečná: obchodníci ocenili, o kolik snadněji se s arabskými číslicemi dá sčítat a jak snadno se násobí (díky pozičnímu číselnému zápisu) ve srovnání s číslicemi římskými (jen zkus sečíst DXVIII a MCDIX bez převedení na arabské číslovky!). Tato inovace neznamenala nic víc než změnu pohledu; a jak důkladně přitom proměnila evropskou ekonomiku. V polovině čtrnáctého století vystřelila znalost počtů v Evropě z procenta populace na dobrou třetinu. A matematická gramotnost se výtečně, i když náhodou, doplňovala s druhým, neméně podnětným tématem Fibonacciho příručky.

Dovol mi představit ještě jednoho muže, Giacoma, skromného a pilného ševce z Florencie třináctého století. Má nějakou kůži, asi tak na šest párů bot. Taky má deset dokončených párů a životní úspory čtyř zlaťáků. Když několik párů prodá, koupí si další kůži, ale samozřejmě nikdy víc, než kolik by mohl zaplatit svými penězi. Zazvoní zvonek. Vejde Fibonacciho příručka. Giacomo si ji nechá předčítat a postupně se mu rozsvěcí v hlavě: naučí se, jak zaznamenávat, co nakoupí a prodá, aby pak ty hotové i nehotové boty, jeho zásoby, představovaly něco jiného než jenom páry bot. S použitím té důmyslné techniky, dnes známé jako podvojné účetnictví, Giacomo objevíhodnotu svých zásob. Když znovu nadejde čas, aby si koupil kůži, namísto přepočítávání zlaťáků svým partnerům ukáže, jaká hodnota dlí v jeho zásobách. Proti této hodnotě si bude moci vzít dluh u lichváře. V ten okamžik se zrodí obchodní půjčka, z dluhu se stane komodita a na svět vykoukne kapitalismus. Giacomo teď může produkovat zboží na základě příslibu, ne přímé směny, a hodnota ekonomiky se zvýší o hodnotu budoucí produkce. Giacomo zbohatne, stejně tak jeho lichvář, a stejně tak i jiní.

Počkat, opravdu dalo účetnictví vzniknout kapitalismu, spíš než naopak? Jo jo. Přehraju to ještě jednou: původní, chudý Giacomo vidí své boty jednoduše jako boty. To, co si dáš na nohy, aby sakra nemrzly. Svoje zlaťáky zase vidí prostě jako kovové mince.

Věci, které vyměňuje za jiné. A tyhle dva typy věcí, boty a zlato, se dají přepočítávat zvlášť, ale nikdy ne sčítat. Podvojné účetnictví jim opatřilo společného jmenovatele: hodnotu. U každé transakce jeden záznam ukáže, odkud hodnota přišla, druhý, kam se přesunula. Hodnota se přelévá do různých forem, ze zlata do kůže, z kůže do bot, z bot do zlata, a na rozdíl od svých forem nemizí.

Pozor na chyták: účetnictví hodnotu nevytváří. Jen ji umožňuje rozpoznat. Přineslo alternativní pohled na ševcův krámek, méně hmatatelný, abstraktnější. Co byly původně jenom pevné, poctivé boty, to se teď rovná budoucímu prodeji, zlatu, kapitálu. A zlato prošlo totožnou alchymickou proměnou: dluhu se přiznala hodnota (rovnající se budoucímu zlatu), stala se z něj komodita a půjčování i přijímání dluhu se zjednodušilo. Peníze se tak osvobodily od zlata, což mělo fascinující důsledky. První z vlivných finančních institucí Evropy, která ve čtrnáctém století převzala, zdokonalila a využila podvojné účetnictví, byla Medicejská banka. Rodina dobře pochopila potenciál dluhu jako komodity i jeho jedinečnou vlastnost: finanční páku. Rychle nabyla ohromného bohatství v porovnání se všemi okolo a její peníze a patronát tak ve Florencii umožnily zrod italské renesance i návrat nezávislého, radikálního myšlení do Evropy. Je vcelku rozumné přisuzovat následný vzestup západní civilizace onomu původnímu světlonoši, Leonardovi Fibonaccimu. Anebo světlu, které přinesl: jemné změně. Změně pohledu.

Ani nevíš, jak se jim ten příběh líbil, a kolikrát chtěli, abych jim ho opakoval. Střídal jsem Fibonacciho ob týden s Diderotem a vesničané seděli kolem mě na bobku a nedutali. Byla to stejná temná ironie, jako když jsem v Japonsku učil angličtinu. Vím už, že je občas důležitější dobře pobavit než být dobře pochopen, ale ještě pořád s tím v sobě bojuju.

Tento text je úryvek z knížky Hejno bez ptáků