Poměrové ukazatele – aneb jak zjistit, která firma je na tom lépe

V minulém článku jsme si na konkrétních případech ukázali, jak můžeme z účetnictví získat data pro podporu našich managerských rozhodnutí. Dnes se zaměříme na metody, které nám pomáhají s rozhodnutím, kam směřovat svou pozornost.

Když je v dnešní době popisována firma, obvykle k tomu stačí základní ukazatele, jako jsou zisk, tržby, počet zaměstnanců, velikost aktiv nebo podíl na trhu. Pokud ovšem chcete firmu efektivně řídit a růst na trhu, je nezbytné, abyste byli schopni tyto ukazatele dělit na jejich dílčí faktory. Následně tyto faktory sledovat, poměřovat s konkurencí a zjišťovat v čem jste lepší a kde máte k dalšímu zlepšení ještě prostor. Odlišná velikost a obor podnikání různých firem činní prosté srovnání účetních výkazů naprosto nerelevantní, a proto se k tomuto využívají tzv. poměrové ukazatele.

Jak již název napovídá, poměrové ukazatele jsou relativní hodnoty, při jejichž výpočtu obvykle porovnáváme některou ze souhrnných položek výkazů nebo jiný základní údaj o podniku s hodnotou, kterou chceme analyzovat. V teorii i praxi se setkáte s rozdělením poměrových ukazatelů zejména na ukazatele rentability, likvidity, aktivity, zadluženosti a kapitálového trhu. Tyto kategorie jsou následně dále členěny na jednotlivé ukazatele. Ačkoliv jsou tyto ukazatele na trhu často užívány, je velmi podstatné rozumět, že poměrové ukazatele mají hodnotit to, co je pro vás důležité.

Ukazatelé rentability – Tyto ukazatele hodnotí ziskovost podniku a v praxi jsou obvykle nejužívanějšími.

• Rentabilita vlastního kapitálu - ROE = čistý zisk (EAT) / vlastní kapitál (dále VK)
• Rentabilita aktiv - ROA = provozní zisk (EBIT) / celková aktiva
• Rentabilita tržeb - ROS = čistý zisk (EAT) / tržby
• Rentabilita dlouhodobého kapitálu – ROCE = provozní zisk (EBIT) / (vlastní kapitál + dlouhodobý cizí kapitál)

Ukazatelé likvidity – Tyto ukazatele hodnotí schopnosti podniku hradit své závazky. Ukazatele by se ideálně měli pohybovat v konkrétních rozmezí, aby podnik byl schopný hradit své závazky, nicméně nedržel nadměrné prostředky v provozním kapitálu.   

• Běžná likvidita (doporučuje se rozmezí 1,5 – 2,5) = oběžná aktiva / krátkodobé závazky
• Pohotová likvidita (doporučuje se rozmezí 0,7 – 1,2) = (oběžná aktiva – zásoby) / krátkodobé závazky
• Okamžitá likvidita (doporučuje se rozmezí 0,2 – 0,5) = peněžní prostředky / krátkodobé závazky

Ukazatelé aktivity – Tyto ukazatele hodnotí, jak efektivně podnik hospodaří se svým majetkem

• Doba obratu zásob = zásoby / (roční tržby / 365)
• Průměrná doba inkasa = pohledávky / (roční tržby / 365)
• Doba obratu závazků = závazky / (roční tržby / 365)
• Vázanost aktiv = aktiva / roční tržby

Ukazatelé zadluženosti – Tyto ukazatele hodnotí podnik z hlediska výše cizího kapitálu a schopnosti podniku splácet úvěry.

• Zadluženost VK = cizí zdroje / VK
• Celková zadluženost = cizí zdroje / celková aktiva
• Ukazatel úrokového krytí = provozní zisk (EBIT) / úroky

Ukazatele kapitálového trhu – Tyto ukazatele se objevují u společností obchodovaných na burze a pro investory jsou základním měřítkem hodnocení akcií

• Poměr ceny akcie k zisku - P/E = tržní cena akcie / čistý zisk na 1 akcii
• Kurz akcie = tržní cena akcie / nominální cena akcie
• Čistý zisk na akcii – EPS = čistý zisk / počet akcií
• Výplatní poměr = dividenda na akcii / čistý zisk na akcii

V obecné teorii jsou hodnoty doporučovány zejména pro ukazatele likvidit nebo např. pro celkovou zadluženost, u které existuje množství různých teorií, přičemž jedna tvrdí pouze, že je nejvhodnější udržovat ji na 50 %. Důvodem je fakt, že ukazatele nabývají odlišných hodnot v jednotlivých odvětvích podnikání (např. obrat zásob bude ve výrobním podniku mnohonásobně nižší než v obchodním) a současně vliv lokální ekonomiky. V ideálním případě je tedy vhodné poměřovat se s ukazateli, které má naše konkurence s obdobným modelem podnikání. Alternativně je možné využít Benchmarkingový systém INFA , který pro ministerstvo průmyslu a obchodu vytvořili manželé Neumaierovi.

Zmíněné ukazatele se však mohou stát velmi brzy nevypovídající, a to zejména s ohledem na dynamiku dnešního trhu. Dovoluji si předpokládat, že v budoucnu vzniknou ukazatele naprosto odlišné, díky čemuž se může stát pouhá znalost daných vzorců naprosto nedostatečná. V dnešní době se firmy čím dál více zabývají environmentální politikou nebo charitativní činností a samozřejmě to nezapomenou zmínit v každém tiskovém prohlášeni. Pokud bychom ovšem chtěli firmy porovnávat podle úrovně jejich sociální zodpovědnosti, měli bychom k tomu mít kvantitativní nástroj. Mohli bychom tedy porovnávat zisk nebo tržby firmy s výší investic do těchto aktivit a vytvořit tak nový poměrový ukazatel, jež by nesporně určil, která firma je tzv. „zelenější“.

Míra mezery krytí - nový poměrový ukazatel

Příkladem vzniku nového poměrového ukazatele je tzv. míra mezery krytí, která byla dokonce 1. července 2017 postihnuta, jako jeden z možných faktorů úpadkového stavu podle § 3 odst. (3) Insolvenčního zákona č. 182/2006. Míru mezery krytí je možné vypočíst jako rozdíl disponibilních peněžních prostředků a splatných závazků dělený celkovými splatnými závazky. Zákon stanovuje právní domněnku, která tvrdí, že dlužník je v platební neschopnosti v případě, kdy míra mezery krytí překročí 10 %. Za zavedení tohoto ukazatele můžeme vděčit Centru restrukturalizace a insolvence Harryho Pollaka. Podívejte se na detailní metodiku jeho výpočtu vč. praktické aplikace.

Poměrové ukazatele je následně možné různými způsoby dosazovat do složitějších analýz podniků a tím získávat odpovědi na velmi komplexní otázky. Např. „hrozí společnosti v dalších letech insolvence?“, „Mám koupit dluhopisy firmy A nebo firmy B?“ nebo „Vyplatí se mi navýšit financování cizím kapitálem?“.

K zodpovězení první z otázek slouží tzv. bonitní a bankrotní modely. Jedná se o komplexní modely, které jsou schopny na bázi poměrových ukazatelů předpovědět s jakou pravděpodobností skončí firma v úpadku. Další z možností efektivního využití poměrových ukazatelů je mezipodnikové srovnání. Výsledkem mezipodnikového srovnání by vždy měla být odpověď na otázku, která firma je na tom z pohledu financí lépe. K tomuto se používá vícekriteriální matice, ve které se určí váhy pro jednotlivé poměrové ukazatele a následně se provede porovnání za pomoci některé z metod hodnocení.

Poměrové ukazatele se mohou stát vynikajícím nástrojem k hodnocení celkové výkonosti či stability podniku. Stejně jako další nástroje finanční analýzy je ovšem nezbytné na ně nahlížet současně s konkrétním vedením účetní agendy společnosti. Zejména v případě ukazatelů skládajících se z položek rozvahy je nutné vzít v potaz i sezónnost podnikání, která může významně zkreslit skutečnou výši oběžných aktiv. Dostatečná analýza by měla tedy vždy hodnotit i účetní a reálné příčiny, které za změnou výsledné hodnoty ukazatele stojí.